Procházíte uličkami v supermarketu a všímáte si výrobků s označením BIO. Nevíte o jaké výrobky jde? Jedná se o skupinu takových potravin, které jsou přirozeného původu, nezávadné a zdraví neškodné, přičemž všechna tato kritéria jsou přísně kontrolována a certifikována. Zemědělci a zpracovatelé biopotravin musí plnit a dodržovat velice přísná pravidla při jejich pěstování, výrobě, úpravě a také prodeji. 

Cílem je, aby byl zachován přirozený charakter potravin, jejich čerstvost, přirozené barvy, vůně a chuť – to vše bez ovlivnění umělými zásahy, a hlavně bez použití chemických barviv, ochucovadel a konzervačních látek. Tyto výrobky jsou o něco dražší, ale také zdravější, proto se vyplatí do nich investovat.

Jak biopotraviny poznáte?
Od běžných potravin je poznáte s přehledem. Kromě zeleného půlměsíčku na obalu se vyznačují vysokou kvalitou a chuť biopotravin je mnohem výraznější.
Pěstování a zpracování biopotravin se řídí přísnými pravidly.

Zelené logo a nápis Bio – produkt ekologického zemědělství vám zaručuje, že biopotraviny jsou opravdu ty pravé, pocházející z ekofarmy.  Bioprodukty a biopotraviny certifikuje jedna ze tří organizací, která je k tomu ministerstvem pověřená:

KEZ – Kontrola ekologického zemědělství, ABCERT – česká pobočka německé firmy a Biokont CZ.Certifikát má platnost vždy jen 12 měsíců od vystavení. 

Jak je to s trvanlivostí těchto výrobků?
Protože neobsahují žádné konzervační látky, tak mléčné výrobky vydrží zhruba stejně jako ty běžné, což je dáno postupem výroby a správným skladováním. Zelenina a ovoce ale v porovnání s konvenčně vypěstovanými plody vydrží ještě déle. Ptáte se, jak to? Protože všechna umělá hnojiva zeleninu a ovoce vlastně oslabují, a proto se také dříve zkazí.

Základní sortiment tvoří zelenina, ovoce, obiloviny, brambory, luštěniny, ale také hovězí, vepřové adrůbeží maso, mléko a mléčné výrobky, léčivé rostliny, med, vejce a dokonce i víno a pivo.

Pokud se rozhodnete kupovat biopotraviny, investujete tak nejen do životního prostředí, ale také do svého zdraví.

Jak už jsem se zmínila, tyto potraviny jsou dražší, než běžné potraviny, ale při troše zkušeností se dá i při nákupu biopotravin ušetřit.                

Jak? Můžete například tyto potraviny nakupovat přímo u výrobců nebo zemědělců, kteří biopotraviny pěstují a produkují. Můžete také navštívit biotrhy, na kterých bývají produkty nejen čerstvé, ale i levnější. Biopotraviny můžete také zakoupit v supermarketech a hypermarketech. Najdete je většinou v odděleních zdravé výživy, mléčných výrobků, případně masa. Široký sortiment biopotravin nabízejí také drogerie a prodejny se zdravou výživou.

Kupujete biopotraviny a jste s těmito výrobky spokojeni

Whole Foods

Necelé dva bloky od Institutu pro pokročilé studium lidské sexuality (IASHS) v San Franciscu – místa, kde probíhal náš výcvik pro profesi sexological bodywork (sexuologická práce s tělem), se nacházel supermarket. Nebyl to ale jen takový obyčejný supermarket �?� Jmenoval se Whole Foods. „Whole food“ je výraz pro zdravou, celistvou a ničím nenarušenou stravu.

Co do sortimentu se mu u nás nejvíce podobají prodejny biopotravin. S tím rozdílem, že prodejny biopotravin, které znám od nás z pražských Vinohrad, mají často velikost menšího obýváku, v lepším případě malého bytu, a nabízí základní sortiment potravin pěstovaných bez chemického ošetření, bio pečiva, sojových produktů a někdy i chudé nabídky pesticidy netknutého ovoce a zeleniny. Většinou tam nakupuji sojové mléko a čerstvě vymačkanou šťávu z červené řepy (pokud není zrovna vyprodaná, a často vyprodaná bývá).

Whole Foods je požehnáním a rájem pro každého, kdo se chce stravovat zdravě. Ještě před rokem jsem tomu nerozuměla. Biopotraviny jsou totiž citelně dražší. Když jsem byla na návštěvě u kamarádky z Londýna, která studuje výživu, nemohla jsem pochopit, že navzdory skromnému příjmu nakupuje jídlo v místním „organic store“ – obchodu s biopotravinami („organic“ je anglický výraz pro „bio“). S Richardem jsme chodili do Tesca, kde jsme s ohledem na náš rozpočet nakupovali ty nejlevnější „no name“ produkty a radovali se, že jídlo pořizujeme za zlomek cen krásného, vo�?avého ale drahého londýnského obchodu se zdravou výživou. Tenkrát se mi ještě zdálo zbytečné, investovat tolik peněz do jídla. A nakupovat výhradně „organic food“ jsem považovala za místy až snobskou módní vlnu esotericky laděné a jógové kultury. (Nutno podotknout, že v porovnání se zmíněnou Anglií nebo USA se u nás ještě ani nedá mluvit o vlně; spíš takové malé vlnce na poklidném jezeře.)

Whole Foods u naší školy v San Franciscu byl krásný, živý, příjemně osvětlený a melodickoou hudbou ozvučený supermarket. U vchodu vás vítaly květiny a hned za nimi regály s ovocem. Zatímco v českých potravinách najdete zpravidla maximálně pět druhů ovoce a zeleniny, které byste mohli přiřadit do kategorie bio, zde jste našli vše, na co jen dokážete (a i nedokážete, protože to neznáte), pomyslet. Zkraje jste mohli ochutnat jahody, které měly zrovna sezónu, borůvky a maliny… broskve, jablka, banány… celer, parpriky, nespočet druhů salátů a koření, červená řepa, mrkve a desítky dalších druhů ovoce i zeleniny. Následovaly sýry z kravského, kozího i ovčího mléka v nespočtu variacích. Masa a ryby. Hotové polévky, salátový bar a další jídla: pizzy, sendviče, pečená kuřata… vše z chemicky neošetřovaných potravin od místních farmářů. Desítky nejrůznějších čerstvě vymačkaných džusů a jejich kombinací (můj oblíbený byl džus z mrkve, červené řepy, celeru a limety). Těstoviny, koření, čokolády a jiné dobroty, oříšky a m§usli směsi… čerstvé sushi a sashimi… salátový bar se syrovou zeleninou a i vařenými jídly. Zastoupení kuchyní různých kultur a národů; mezi samozřejmé patřila hlavně thajská, japonská a mexická…

Několik uliček s regály patřilo přírodní kosmetice, vitamínům a homeopatikům. Homeopatika se dala koupit snad na všechno včetně mé alergie a astmatu, na které občas trpím. K výběru jste nepotřebovali lékaře ani lékarníka, prostě jste si jen pročetli návody na krabičkách přípravků.

Abych popsala sortiment alespo�? zevrubně, musela bych tuto esej prodloužit o několik mnoho stran. Podstatné bylo, že mi tentokrát neuniklo, o kolik chutnější a svým způsobem sytější je jídlo pěstované bez chemického ošetření na místních farmách. Lokální produkce totiž byla upřednostněna před dovozem, a obchod zaručoval čistotu půdy, na které suroviny rostly. Díky pravidelným nákupům jídla v tomto obchodě (a dalších podobných) v průběhu května se mi výrazně vylepšilo zažívání, citelně zesílila moje imunita a přestaly mi vypadávat vlasy (které jsem v Praze vyčesávala ještě před odjezdem někdy až po hrstech, navzdory pravidelné konzumaci vitamínů a minerálů na vlasy).

Pochopitelně k tomu přispívají další faktory. San Francisco je město obklopené oceánem a horami, vzduch je svěží, životní tempo místních pohodovější než v Praze. Po návratu do „krásné stověžaté“ jsem o to víc cítila, jak je místní vzduch unavený, tráva méně zelená, lidé ve větším stresu. Po čase pobytu doma tyhle rozdíly přestávám tak jasně vnímat, ale po návratu z delšího pobytu ve zdravém prostředí je to pro mě znovu a znovu bolestně zjevné. A smutné, že se pro nás tak znečištěný vzduch a půda i chemicky ošetřené potraviny s mdlou chutí stávají normou, nad kterou se většinou vůbec nepozastavíme.

Můj úžas patřil také pestrosti možností různých typů jídel a diet, se kterou jsem se v San Franciscu setkávala na každém kroku. Oblíbila jsem si džusové bary s desítkami druhů a kombinací čerstvě vymačkaných ovocných a zeleninových šťáv, včetně šťávy z mladého ječmene (pije se jako přídavek do jiných džusů nebo čistý ve formě malého „panáku“, a okamžitě vás nabije energií, dlouhodobě pak váš organismus čistí od toxických látek). V jakékoliv kavárně si jako alternativu do své kávy či čaje můžete říct o mléko sojové namísto kravského (odborníci na výživu doporučují nahradit mléčné produkty zejména trpíte-li alergiemi či kandidou, což jsou v dnešní civilizaci masově narůstající onemocnění). Když jsem si chtěla dát něco rychlého k jídlu, sáhla jsem po šikovném balení suši, které se zpravidlo dalo zakoupit v dosahu chůze, ať jste se nacházeli kdekoliv v centru města. Mezi levná jídla patřila vedle japonských také thajská bistra; u nás se bohužel tyto asijské dobroty řadí spíš k luxusním pokrmům.

Po návratu se pozvolna opět oddávám kompromisu „chleba s …“, „rohlík s …“, když mám hlad a není čas vařit, a v kavárnách navzdory přísným radám poradkyně na výživu usrkávám latte s kravským mlékem (sojové není). A vysílám tiché přání, aby se i v české metropoli rozrůstalo čím dál víc prodejen a bister s čerstvými džusy, suši a kaváren, kde vám do cappuccina či lahodného kořeněného čaje na přání napění i sojové mléko. A aby přibývalo farem, které pěstují chemicky neošetřované ovoce a zeleninu a jejich chovná zvířata žrala šťavnatou čerstvou trávu.